Bourbonský ohař krátkosrstý

Bourbonský ohař byl po dlouhou dobu považován za vyhynulého. Jeho chov byl obnoven až na konci 19. století. Díky tomu je naopak považován za nejmladší plemeno ze všech v současné době existujících francouzských ohařů.

Historie plemene

Toto plemeno pochází z Francie, ze střední části kraje Bourbon. Je nejmenším krátkosrstým plemenem ohaře a je považován za klasického francouzského ohaře. Jeho dávnou existenci a využití potvrzuje italská encyklopedie Bibliotheque Nationale od Ulissi Aldovandiho z roku 1590, kde lze najít ilustraci s názvem Canis Bourbonensis Sagax ad Conthur Nices Capiendas. Zde je bourbonský ohař popsán jako pes v barvě "pstružáka", výborně se hodícího na lov křepelek. Díky tomuto prokazatelnému důkazu je možné bourbonského ohaře považovat za nejstarší plemeno mezi francouzskými ohaři. Bourbonský ohař byl po dlouhou dobu považován za vyhynulého. Jeho chov byl obnoven až na konci 19. století. Díky tomu je naopak považován za nejmladší plemeno ze všech v současné době existujících francouzských ohařů. Domníváme se, že původní bourbonský ohař existující v 16. století zcela vyhynul během Francouzské revoluce. V 19. století došlo k jeho regeneraci.

Povaha plemene

Je to pes určený především pro myslivce, lovce, avšak zároveň se jedná o výborného rodinného psa. Je dobrosrdečný a snadno vychovatelný. Nedělá mu problém dodržovat nastolená domácí pravidla a velmi dobře se snese i s dalšími domácími mazlíčky. Na domácí zvířata a domácí zvířecí mazlíčky si však musí zvykat od štěněcího věku. Stejně tak k dobrému chování musí být důsledně veden. Rozhodně však lze toto plemeno doporučit i kynologickým začátečníkům. Je mírné povahy a je znám svým neprůbojným chováním.

Je považován za jedno z nejovladatelnějších plemen z francouzských ohařů. Velmi snadno se cvičí, je učenlivý a má výbornou paměť. Další plus spočívá v chuti jeho člověka poslouchat. Pro svou poslušnost, dalo by se říci, že u loveckého plemene až nadstandardní, se hodí i k výcviku zaměřenému na spolupráci a plnění cviků. Je velmi obratný a ve skoku je schopný změnit rychle směr dle potřeby. Je hravý a plný energie, kdykoli je potřeba.

Zábavu tak najde jak při agility, tak v různých soutěžích zaměřených na poslušnost, včetně dog dancingu. Je vytrvalý, a tak bude rád běhat rekreačně při joggingu nebo závodně při canicrossu. Je skvělým aportérem. Proto se ve výcviku dobře motivuje aportem a může vynikat také ve sportu frisbee.

Vzhled

Pes silné kostry, působí robustně a silně, nepostrádá eleganci. Fena je jemnější, s velkou elegancí, výška v kohoutku 47–58 cm, hmotnost 16–25 kg. Tvar hlavy je "hruškovitý". Její zbarvení odpovídá odstínu srsti, bez známek depigmentace. Okraj pysků je dobře pigmentován. Je vyžadován nůžkový skus. Oči jsou velké, spíše kulaté, oříškové nebo tmavě jantarové, podle zbarvení srsti. Okraje očních víček jsou dobře pigmentované. Slechy jsou středně dlouhé, mohou dosahovat k hrdlu nebo je mírně přesahovat. Jejich úpon je spíš široký, jsou zavěšeny v linii očí nebo mírně nad ní, což je ceněno. Krk není příliš dlouhý, je svalnatý a uvolněný. Horní linie hřbetu je rovná, pevná, kohoutek je výrazný. Hrudník je široký. Žebra jsou dosti klenutá. Někteří jedinci se rodí bezocasí i s ocasem, ten je ponechán v celé délce. Končetiny jsou při pohledu zepředu a zezadu rovné. Kůže je bez kožních řas, pružná a nepříliš jemná. Srst je jemná, hustá a krátká, na hřbetě někdy poněkud tvrdší a delší. Na hlavě a na uších musí být krátká. Zbarvení srsti: na bílém základě je jemné stříkání hnědou nebo drobné tečkování plavou ve všech jejich variantách. Uši jsou obvykle tmavé, bíle stříkané. Barevné plotny na hlavě a také na těle jsou přípustné pouze v malém počtu a jen malých rozměrů.

Základní péče

Krátká srst nepotřebuje téměř žádnou péči. Jen občasné vykartáčování, a to zejména v době línání – výměny srsti. Kromě kontroly zvukovodu a délky drápů není potřeba žádná další péče.

U tohoto plemene nebyla zaznamenána téměř žádná dědičná onemocnění. Přece jen se však může objevit např. dysplazie kyčelního kloubu.